Jsi nejbližší člověk kterého mám, jsem plodem Tvé lásky, jsem už také člověk, přestože jsem ještě malá a bezmocná, zcela závislá na Tobě a na Tebe odkázaná, proto Tě prosím:
- nakrm mě, nenechávej mě hladovou, když mám žízeň, dej mi napít,
- nenechávej mě dlouho v počurané či pokakané plínce, omyj mě, osuš, namaž a zabal do suché pleny, dej mi čisté oblečení,
- večer mě vykoupej, ošetři moje tělíčko a dopřej mi volnost naháčka,
- nenechávej mne dlouho samotnou ležet v postýlce, potřebuji cítit Tvou blízkost, Tvoje doteky a Tvojí lásku, vždyť mám jen Tebe,
- nebij mne a nekřič, když zrovna nerozumíš tomu, proč pláču, neumím Ti to ještě říct, podívej se, zda nepotřebuji vyměnit plenu, zkus, zda nemám žízeň, možná, že mi začínají růst zoubky nebo mám nosík plný rýmy a špatně se mi dýchá,
- pochovej mne, zvláště když jsem nemocná a nejsem ve své kůži,
- pohraj si se mnou, potřebuji s Tebou sdílet chvíle pohody,
- povídej si se mnou, třeba i při práci, nerozumím slovům, ale vnímám Tvůj hlas, který je pro mne tou nejsladší hudbou.
Stojím Tě všechen Tvůj čas a námahu, jsi unavená, nevyspalá, nemůžeš do společnosti jak bys chtěla. Ale Ty sis mne pořídila!
Jednou přijde doba, kdy i Ty budeš potřebovat přidržet hrnek u úst, aby ses napila, a budu to já, kdo bude s Tebou, bude Tě držet za ruku, hladit Tě po tváři a říkat Ti: „Maminko, mám Tě ráda!“
Ale maminko, jestli mě nemáš ráda a nechceš či nemůžeš se o mě postarat, dovol, prosím , hodným lidem, aby mi dali domov, lásku a bezpečí. Prosím, maminko, udělej to pro mne!
Tvoje Adélka
Zapsala Slávka Tomešová
21.dubna 2012
Žádné komentáře:
Okomentovat